16.21.1 Závislé věty oznamovací

Připojují se spojkou that že, která je často fakultativní. Vyskytují se ve funkci podmětu, předmětu, jmenné části přísudku a přívlastku, např. That the personality is involved in language learning should cause no surprise. (Christophersen 22) Že osobnost hraje při učení se jazyku úlohu, by nemělo překvapovat. I can assure you that your proposal will receive every consideration. Mohu vás ujistit, že váš návrh bude všestranně uvážen. The most important thing is (that) we shall all be able to go together. To nejdůležitější je, že budeme moci jít všichni společně. A careful study of the social origins of America's leading businessmen before 1920 would reveal the not so startling fact that the average example was neither poor nor foreign nor a farm boy. (Jones 260) Pečlivé prostudování sociálního původu vedoucích představitelů obchodních kruhů Ameriky před r. 1920 by odhalilo ne právě překvapivou skutečnost, že jejich průměrný reprezentant nebyl ani chudý, ani cizinec, ani farmářský chlapec.
Temporální tvar slovesa v obsahové větě je závislý na tvaru slovesa ve větě řídící (viz 16.21.7). Vzhledem k své obsahové závažnosti obsahové věty většinou patří k jádru výpovědi a jako takové zpravidla stojí na konci souvětí. Počáteční postavení je možné u vět podmětných a předmětných, avšak je řídké. Nejspíše bývá preponována obsahová věta podmětná (viz výše uvedený příklad), ale i tento případ je spíše výjimkou než pravidlem. Obvyklá konstrukce obsahové podmětné věty je extrapozice s anticipačním it, srov. It annoys me that he is so slow. Zlobí mě, že je tak pomalý.
V běžné mluvě se krátké, jednoduché závislé oznamovací věty připojují po některých řídících výrazech též asyndeticky. Nejčastější je asyndetické připojení obsahových vět předmětných, např. How can you think I would let you down? Jak si můžeš myslet, že bych tě nechal na holičkách? I hope it isn't too late. Doufám, že není příliš pozdě. They say it's a nice place for a holiday. Říkají, že je to hezké místo na dovolenou.
Asyndeze se vyskytuje zejména po slovesech think, suppose, believe, (dare) say, hear, know, see, understand, be told, propose, confess aj. (v americké angličtině též po četných dalších). Ve formálnějších projevech (např. po slovesech agree, announce, argue, assume, calculate, hold, indicate, learn, maintain, observe, reckon, remark, state aj.) k asyndezi nedochází. Asyndetické připojení obsahové věty se vyskytuje i po adjektivu, např. We're glad you've come. (Adams 83) Jsme rádi, že jste přišli. I'm afraid you're mistaken. Obávám se, že se mýlíte.
U vět podmětných se asyndeze vyskytuje zejména po řídícím adjektivu nebo substantivu při extrapozici, např. It's strange she didn't leave a note. Je divné, že tu nenechala zprávu (lístek). It's a pity you can't come. Škoda, že nemůžete přijít. Je-li podmětná věta v počátečním postavení, je that obligatorní: That she didn't leave a note is very strange. That lze v tomto případě často nahradit pomocí the fact that... The fact that she didn't leave a note is very strange. To (skutečnost), že tu nenechala zprávu, je velmi divné.
U predikativních a zejména přívlastkových vět je asyndeze řidší, např. The fact of the matter is it wasn't her fault. Pravda je, že to nebyla její vina. I have an idea (a notion) he's bitten off more than he can chew. Mám dojem, že si nabral více, než může zmoci.

Poznámka 1: That se neužívá v závislých větách pracích po I wish, would (to God), např. I wish I had more time for myself. Přála bych si, abych měla více času pro sebe. (Viz 16.21.5.) Dále po it's (high) time (v amer. angličtině it's about time) (we went) je na čase (abychom šli); I'd rather (we stayed at home) raději bych (abychom zůstali doma). That není možné v otázkách s vsunutou větou typu did you say, ptáme-li se na podmět (viz 16.21.24).

Poznámka 2: Kromě preponované podmětné věty je that nutné v eliptické odpovědi na otázku, např. What did he say?– That you are a fearful gas-bag. Co řekl? – Že jsi hrozný mluvka. Dále je-li mezi řídící a obsahovou větou větný člen, který není součástí rekce řídícího členu. Tak vynechání that je možné po předmětu, např. This shows you I was right. To vám ukazuje, že jsem měl pravdu. Avšak nikoliv v případech jako I repeat once more that I know nothing about it. Opakuji ještě jednou, že o tom nic nevím. Srovnej He has told me today that he can't do it. Řekl mi dnes, že to nemůže udělat. – He has told me that today he can't do it. Řekl mi, že to dnes nemůže udělat. Pouze přítomnost that určuje příslušnost today k řídící nebo závislé větě.

Poznámka 3: That lze vynechat i ve větách účinkových, např. I'm so sleepy I can hardly keep my eyes open. Jsem tak ospalý, že sotva držím oči otevřené. (Viz 16.23.32.)

Poznámka 4: Obsahová věta po seem, appear, happen, turn out představuje jmennou část přísudku v případech jako It seems / appears that no more money will be needed. Zdá se, že už nebude třeba dalších peněz. It so happened / turned out that no more money was needed. Náhodou se stalo / dopadlo to tak, že už nebylo třeba dalších peněz. Srov. nemožnost prepozice *That no more money will be needed seems / appears. Obsahuje-li však věta jmennou část přísudku vyjádřenou jiným členem než obsahovou větou, funguje obsahová věta jako podmět, srov. It seems / appears improbable that no more money will be needed. Zdá se nepravděpodobné, že už nebude třeba dalších peněz. (That no more money will be needed seems / appears improbable.) Viz též 15.12.2.

Poznámka 5: Spojka that je blízká relativu that. Obojí lze za určitých podmínek nahradit juxtapozicí a někdy nelze jednoznačně rozhodnout, o kterou funkci jde. Srovnej It's the truth that he has confessed. (1) Je pravda, že se přiznal (obsahová věta podmětná); (2) To, co přiznal, je pravda (vytýkací konstrukce, viz 16.22.21h). It's on this note that he left. (1) Na tomto lístku stojí, že odjel (obsahová věta podmětná); (2) Je to na tom lístku, který tu nechal (věta vztažná).