4.12 Užívání

Užívání podmětových a předmětových tvarů osobních zájmen v současné angličtině ukazuje, že podmětové tvary v podstatě plní funkci, kterou ve flektivních jazycích jako je plní slovesné osobní koncovky. Postavení (v oznamovací větě) před slovesem určitým (v tázací větě za slovesem určitým) je totiž jediná pozice, v níž je podmětový tvar pevně zakotven. Srovnej:

Tvarů předmětových se užívá ve funkci předmětu (přímého, nepřímého, předložkového), např. You needn't see me off. Nemusíte mě vyprovázet. I promised him nothing. Nic jsem mu neslíbil. Must you shout at her? Musíš na ni křičet? They have an advantage over us. Mají před (nad) námi výhodu.

Poznámka: Us v imperativu 1. os. plurálu má zpravidla redukovaný tvar 's, např. Let's try it! Zkusme to.

Užívání předmětových tvarů se však na funkci předmětu neomezuje. V zásadě se jich užívá všude, kde nenásleduje určité sloveso: po sponě (jako jmenná část přísudku), v platnosti větné a po spojkách při elipse slovesa. Tvar podmětový se v těchto případech udržuje pouze vlivem školy a jazykových příruček, které zde předmětový tvar připouštějí nejvýš jako hovorovou, neformální variantu správného tvaru podmětového. Pro běžně mluvený jazyk lze však předmětové tvary považovat za normu; podmětové tvary zde působí formálně, až pedantsky. Např. That's him. To je on. It's me. To jsem já. It might have been her. Mohla to být ona. Tvar me je v těchto případech přijatelnější než ostatní předmětové tvary, patrně pro formální podobnost s podmětovými tvary he, she, we.
Podmětového tvaru se užívá v případech jako I am I já jsem já, he is he on je on apod. a následuje-li zájmeno reflexivní, např. It was he himself. Byl to on sám.
Ve vytýkací konstrukci rozhoduje syntaktická funkce, kterou má koreferenční relativum ve vztažné větě. Je-li podmětem, má vytčené osobní zájmeno zpravidla tvar podmětový, např. It was I who put the envelope on your desk. To já jsem vám dal tu obálku na stůl. Má-li relativum ve vztažné větě funkci předmětu, nejčastější konstrukce je předmětové osobní zájmeno s nulovým relativem, např. It's not him I am worried about. O něho si starosti nedělám. It's her I feel sorry for. Je to ona, koho je mi líto.
Po as, than a but se v běžně mluveném jazyce rovněž užívá předmětových tvarů, avšak jelikož tyto výrazy primárně fungují jako spojky, zevšeobecnění předmětového tvaru může vést k dvojznačnostem, např. He treats me worse than her. Zachází se mnou hůře než s ní/hůře než ona. Proto se v těchto případech vyžaduje tvar vyjadřující příslušnou funkci: He treats me worse than she. Zachází se mnou hůře než ona. He treats me worse than her. Zachází se mnou hůře než s ní. Protože se však podmětové tvary pociťují jako pedantské, volba tvaru pro podmětovou funkci se obvykle řeší užitím slovesné proformy: He treats me worse than she does. Zachází se mnou hůře než ona.
Kde není nebezpečí dvojznačnosti, užívá se většinou tvarů předmětových, např. No one saw him but me. Nikdo ho neviděl kromě mne. I work as hard as him. Pracuji stejně pilně jako on. Ve formálnějších projevech se však užívá tvar podmětový, srov. Such men as he are intolerable. Takoví lidé jako on jsou nesnesitelní. They have greater responsibility than we. Mají větší odpovědnost než my.

Poznámka: Spojení you and I se někdy chápe jako neměnná jednotka, takže se objevuje nepatřičně místo you and me v případech jako between you and I mezi námi aj.

Poznámka: Anglická osobní zájmena v předmětovém tvaru připouštějí adjektivní modifikaci, např. Poor me! Já chudák! Lucky you! Ty šťastlivče! What about poor little me? A co já chudinka?