8.44.72 Would

Would má obdobné významy jako will. Stejně jako could reprezentuje dva tvary, préteritální (odkazující na minulost) a kondicionál (odkazující na přítomnost nebo na budoucnost).
Dispoziční would vyjadřuje různé odstíny volní dispozice k ději, např. I should be most grateful if you would spare me a few minutes byl bych vám velmi vděčný, kdybyste mi věnoval několik minut, we would greatly appreciate it if you would call at our office velmi bychom ocenili, kdybyste se zastavil v naší kanceláři. Stejně jako will je would po podmínkovém if vždy modální.
Would se často vyskytuje ve spojení s rather raději bych, např. I would rather wait raději bych počkal, Will you have lunch now? – I'd rather have it later. Budete už obědvat? – Raději bych obědval později.
Stejně jako preteritální could i preteritální would se vyskytuje nejčastěji v kontextu jiných, zřetelně preteritálních tvarů, např. I warned her, but she wouldn't believe me varoval jsem ji, ale nevěřila mi.
S neživotnými podměty se would vyskytuje většinou v záporu ve významu negativní dispozice k ději, např. the car wouldn't start auto nechtělo nastartovat, I inserted the key in the lock but it wouldn‘t turn vsunul jsem klíč do zámku, ale nešel otočit.
V otázce 2. os. je would formou zdvořilé žádosti (méně přímé, a tedy zdvořilejší než will), např. would you follow me pojďte prosím za mnou.
Důrazné would vyjadřuje trvání na něčem. Stejně jako důrazné will (se stejným významem) je řídké. V případech jako she ˈwould carry out that crazy plan of hers (although everyone discouraged her) (to se ví, že musela ten svůj bláznivý plán provést, ačkoliv ji všichni zrazovali) označuje činnost pro konatele typickou, k níž má mluvčí kritický postoj.
Would dále označuje minulý děj opakovaný (což je spíše funkce temporálně-vidová než modální), např. She would stand beside him for long minutes. (Greene 7) Stávala vedle něho dlouhé minuty. In Europe, too, in the Middle Ages and later, an educated person would fairly commonly be able to use one or more languages in addition to his mother tongue. (Christophersen 82) Také v Evropě vzdělaný člověk uměl ve středověku a později dost často používat kromě mateřštiny jednoho nebo více jazyků.
Podobný význam má used to, srov. in winter we used to/would go skating and tobogganing v zimě jsme chodívali bruslit a sáňkovat. Rozdíl mezi used to a would spočívá jednak v tom, že u used to je v popředí nerealizace děje v době promluvy, např. we used to meet fairly often (scházívali jsme se dost často) implikuje, že k častému setkání už nedochází. Would je naproti tomu prostředek iterativizace posloupnosti dějů, např. And then he (= Uncle Podger) would lift up the picture and drop it, and it would come out of the frame, and he would try to save the glass, and cut himself; and then he would spring round the room, looking for his handkerchief. (Jerome K. Jerome, Three Men in a Boat) A pak zvedl obraz a obvykle ho upustil. Obraz vypadl z rámu a strýc se snažíval zachránit sklo a pořezal se; potom poskakoval po pokoji a hledal kapesník. Would zde explicitně vyjadřuje, že jde o posloupnost dějů, které se v minulosti opakovaly. Used to v těchto případech není možné. V češtině se iterativnost u některých sloves vyjadřuje infixem -vá- nebo se vyjádří lexikálními prostředky (obvykle), popř. vyplývá pouze z kontextu.
Jiný rozdíl mezi would a used to spočívá v tom, že would se nejčastěji pojí s predikacemi dějovými, v některých stavových a vztahových predikacích není vůbec možné, kdežto used to není sémantikou predikace omezeno, srov. we used to have a cottage in the country mívali jsme na venkově domek – nikoliv *we would have a cottage in the country.
Jako pomocné sloveso ve větě vedlejší se would užívá ve větách přacích po wish (viz 16.21.5), např. I wish she would take a more serious view of the matter přál bych si, aby tu záležitost brala vážněji.
Would jako prostředek modality jistotní označuje děj pravděpodobný (dedukci mluvčího). Ve srovnání s jistotním will je stupeň pravděpodobnosti označovaný pomocí would nižší, srov. Who is the girl George is talking to? – That will be Miss Parker, no doubt. / That would be Miss Parker, I expect. Kdo je ta dívka, s kterou mluví Jiří? To bude jistě slečna Parkerová. / To by mohla být slečna Parkerová. Odkaz na děj minulý relativizovaný úsudkem mluvčího se vyjadřuje pomocí would a minulého infinitivu, např. she would have been about twenty when she married bylo jí asi (mohlo jí být tak) dvacet, když se vdávala, death was almost instantaneous – he wouldn't have suffered at all smrt nastala téměř okamžitě – pravděpodobně vůbec netrpěl.