Anglické zjišťovací otázky s neinvertovaným slovosledem nejsou z hlediska očekávané odpovědi nikdy neutrální. Zatímco v angličtině je tato „předpojatost“ signalizována už příznakovou formou otázky, v češtině se vyjadřuje jinými prostředky. V paralelních překladových textech lze pomocí českých protějšků anglických otázek s formou věty oznamovací poukázat na obdobné gramatické a lexikální prostředky signalizace diskursní funkce v angličtině nebo tam, kde v angličtině takové explicitní prostředky chybí, identifikovat danou funkci.
Článek, který se opírá o paralelní překladové texty projektu InterCorp, ilustruje také další způsob využití tohoto korpusu. Vyjdeme-li z prostředků, které jsme identifikovali v českých překladech anglických tázacích vět s formou věty oznamovací jako markéry diskursních funkcí (iniciální pronominální podmět, částice, konektory, lexikální markéry), a postupujeme-li opačným směrem, z češtiny do angličtiny, nacházíme anglické konstrukce (tázací dovětky, eliptické otázky, souvětí, jejichž věty hlavní fungují jako epistemické modifikátory), které vyjadřují tytéž funkce jako otázky s neinvertovaným slovosledem. Ukazuje se, že anglické zjišťovací otázky se slovosledem věty oznamovací jsou kontextově vázané, mluvčí v nich interpretuje, co vyvodil z předchozího kontextu a apeluje na posluchače, aby jeho závěry potvrdil. Obvykle je přítomen prvek překvapení, nesouhlasu nebo pochyb (epistemická modalita). Tyto otázky mohou nabývat také funkce rady nebo doporučení (deontická modalita).
Použitá metoda je kontrastivní v tom smyslu, že jsou porovnávány prostředky vyjadřování určité funkce ve dvou jazycích. Čeština je ale použita jen jako „prostředník“, díky němuž můžeme v angličtině pozorovat různé prostředky, které slouží k vyjádření dané diskursní funkce.