Sudby lidí, stezky spásy

Přítomný sborník navazuje na výbory překladů ze staroanglické a středoanglické poezie a prózy, které vydal Kruh moderních filologů (KMF) ve spolupráci s Ústavem anglistiky a amerikanistiky FF UK pod názvy Duch můj byl živ, resp. Dary krásných stromů v letech 1999 a 2001. Jádro Skupiny pro anglickou medievalistiku, jež v rámci KMF působí od roku 1997, tvoří současní i bývalí studenti Ústavu anglistiky a amerikanistiky FF UK, které spojuje zájem o historickou angličtinu a literární památky anglického středověku. Volba textů, překladatelské postoje k nim i způsob, jakým jsou čtenářům představeny, odrážejí mnohostrannost tohoto zájmu, rozličnost chápání
i prožívání středověké literatury a jejího poselství časům moderním. Texty v přítomném svazku sdružené byly — s výjimkou skladby Zříceniny a Runové básně— do češtiny přeloženy vůbec poprvé. Staroanglické texty v dosud vydaných sbornících shromážděné se stanou součástí široce založené antologie anglické středověké literatury (700-1100), kterou Skupina pro anglickou medievalistiku KMF připravuje pro pražské nakladatelství Triáda. V chystané antologii půjde zejména o to, zachytit civilizační směřování
anglosaské epochy od předkřesťanských, kmenových a všegermánských východisek, nacházejících duchovní výraz téměř výhradně v ústní slovesnosti, ke křesťanskému anglickému státu s pevnou správní a církevní strukturou, v jejímž rámci vzniklo nejrozsáhlejší i žánrově nejpestřejší písemnictví evropského raného středověku. Texty a komentáře k nim postihnou vývojovou dynamiku tohoto směřování ve střetu a vzájemném prostupování živlu pohanského a křesťanského, v prolínání formálních a tematických rysů germánské ústní slovesnosti s náměty, estetickými principy a rétorickými postupy latinského písemnictví. Toto rozpětí postihují v menším měřítku i texty, jež zde následují. Mezi vstupními bilancujícími Osudy lidí a závěrečnou zádumčivé sebezpytnou písní, již tradice připsala Bedovi Ctihodnému, čtenář najde výběr z archaické vrstvy anglosaských kouzel a průpovědí, retrospektivní básně inspirované runovým dědictvím i osudy potulných pěvců, žijících v hlubokém souručenství s hrdiny
svých zpěvů, i vzrušené, vizionářské, nábožensky vznícené texty neklidného anglosaského jedenáctého století. Turnaj v Tottenhamu, závěrečná skladba tohoto souboru, se z jeho rámce vymyká jazykem i duchem. Pochází až ze století patnáctého, z doby středoanglického konce středověku, a její řeč, literární tvar i látka jsou založeny na pevných vazbách s pevninskou Evropou. Jako parodie na rytířský román, vrcholný žánr vrcholných dob středověkého písemnictví, výstižně upomíná nejen na jeho
podivuhodnou mnohotvárnost a tematickou rozmanitost, ale především na to, jak dlouhou cestu středověký člověk urazil, aniž by si přitom přestal být vědom,
že i bezuzdné, masopustní veselí se rodí jen z opravdové, bezpodmínečné víry dětí Božích a jen skrze ni utvrzuje svůj smysl.