English Complex Prepositions of the Type in spite of and Analogous Sequences

Souhrn: Práce, která je spojením studie a slovníku obsahujícího materiál, z něhož studie vycházela, se zabývá anglickými komplexními předložkami, resp. víceslovnými předložkovými výrazy typu PSP (předložka-substantivum-předložka). Komplexní předložky představují nejpočetnější skupinu sekundárních předložek nejen v angličtině, ale i v čeština, jak ukazuje studie L. Kroupové (1985; viz též Mluvnice češtiny (2)). Přes velký význam tohoto typu předložek, které na rozdíl od primárních předložek tvoří otevřenou třídu jednotek (reagující, jak se zdá, velmi pružně na aktuální potřeby jazyka), nejsou dosud komplexní předložky příliš prozkoumanou a všeobecně přijímanou kategorií. Vedle termínu „complex preposition“ se v literatuře setkáváme s pojmy „group preposition“, „phrasal preposition", „compound preposition" a dalšími. Anglické slovníky, které řadu těchto výrazů uvádějí, pro ně většinou nepoužívají žádné gramatické označení, a nepřímo je tak hodnotí pouze jako idiomatické víceslovné jednotky nebo kolokace. Základním problémem komplexních předložek je skutečnost, že víceslovné výrazy s předložkovou funkcí představují kontinuum od výrazně stabilizovaných (tzn. morfologicky, syntakticky a lexikálně nepravidelných a neměnných) výrazů až po spojení méně stabilizovaná či nestabilizovaná vůbec, tzn. volná spojení. Autoři základní studie o komplexních předložkách, Quirk a Mulhollandová (1964), proto zvolili devět charakteristik, které používají jako kritéria „gramatičnosti“ těchto výrazů (ve spojení s jejich doplněním: P 'S 1P2S2 sekvence). Na jejich základě navrhli taxonomii rozdělující PSPS sekvence do pěti tříd (s dalšími podskupinami) od nejgramatičtějších po nejméně gramatické podle toho, kolik a která kritéria splňují. Jde o tato kritéria: (1) nezaměnitelnost druhé předložky P2 jinou; (2) neměnnost čísla u prvního substantiva S1; (3) nezaměnitelnost členu jiným u prvního substantiva S1; (4) nezaměnitelnost první předložky P 1 jinou; (5) nezaměnitelnost P2S2 genitivem (přivlastňovacím zájmenem); (6) nevypustitelnost P2S2; (7) nezaměnitelnost P2S2 ukazovacím zájmenem; (8) lexikální izolovanost S1 (nezaměnitelnost synonymem)(*in malice o f - in the hall of); a (9) nemožnost rozvíjet substantivum S1 libovolným adjektivem. Ukázalo se, že žádné z těchto kritérií není samo o sobě jednoznačným ukazatelem gramatičnosti (i relativně stabilizované výrazy mohou některé nesplňovat). Podobně i Kroupová vymezila základní kritéria (syntaktická, morfologická a lexikálně-sémantická) a podmínky, které musí předložkový výraz splňovat. V této práci naproti tomu nešlo o určování míry dramatičnosti a lexikalizace PSP výrazů, nýbrž o to shromáždit co největší počet jak stabilizovaných, tak nestabilizovaných výrazů, jejichž společným jmenovatelem je předložková funkce. Kritériem výběru proto byla (a) kolokační povaha PSP výrazu, (b) funkce PSPS sekvence slučitelná s předpokládaně předložkovou povahou jeho řídícího členu (tj. PSP výrazu), a především pak (c) zaměnitelnost PSP výrazu se stabilizovanou předložkou. Vzniklý soubor obsahuje 1084 lexikálních jednotek a 989 formálních jednotek, které byly vyhodnoceny z hlediska sémantického a formálního. Po rozdělení výrazů do 25 sémantických skupin se ukázalo, že nejpočetnější je skupina výrazů pro časoprostorové vztahy (30,8 %), následují výrazy označující procesové vztahy (způsob, prostředek-činitel, neshoda, shoda, spolupráce, vodítka, míra; 25,6 %), výrazy kontingence (kauzální vztahy příčiny-důvodu, účelu-cíle, podmínky, přípustky; 21,0 %), dále výrazy denominační (vymezení, identifikace-specifikace; 12,1 %), vyznačující se apozičním vztahem mezi substantivy S1 a S2 (at the age of 17), a konečně poslední početně výraznější skupina výrazů zřetele/nedbání (with respect to, in disregard of, 3,5 %). Zkoumání sémantických rolí PSP výrazů naznačilo, že existují tři základní mechanizmy, kterými lze popsat vznik velké části výrazů: (1) denominační princip - vztah vyjadřovaný PSP výrazem je výslovně pojmenován substantivem S1, které je (abstraktním) nadřazeným pojmem vůči substantivu S2 (srov. výrazy vymezení, identifikace: at a distance of 3 miles), nebo je způsob realizace vztahu pojmenován konkrétně, příp. i obrazně (at the invitation of, in the teeth of); (2) lexikální extenze iniciální předložky PSP výrazu - jde o případy, kdy předložka P1, přestože je schopna sama vyjádřit příslušný vztah, je rozšířena o substantivum S2 (a předložku P2) s cílem dosáhnout větší explicitnosti {he died under/under the wheels of a car); (3) kondenzace - označuje případy, kdy PSP ve zhuštěné podobě vyjadřuje obsah vedlejší věty (typicky věty účelové: to do st in avoidance of). Z poměru mezi počtem formálních a lexikálních jednotek v souboru podle očekávání vyplývá, že polysémie je mezi PSP výrazy velmi řídký jev (9,6 %) a omezuje se zejména na stabilizované výrazy mezi nimi (by way of). Rozbor formálních rysů výrazů v souboru ukázal, že na jejich tvorbě se podílí velmi malý okruh jednoduchých předložek: 21 předložek v pozici P1 (s četností 3 a více) a 10 předložek v pozici P2. Co je však podstatnější, potvrdilo se zjištění Quirka a Mulhollandové, že faktický počet různých kombinací předložek P1 – P2 je krajně omezený: jedna pětina výrazů je založena na struktuře in -S -of, která spolu s šesti dalšími (at-of, on-of, under-of, in-with, within-of, by-of) tvoří základ více než dvou třetin všech PSP výrazů. Je zřejmé, že tyto produktivní kombinace působením analogie ovlivňují a usnadňují vznik nových spojení. Formální analogii lze proto označit za čtvrtý mechanizmus, který se v součinnosti s ostatními při tvoření PSP výrazů uplatňuje. Důvody pro existenci tak značného počtu PSP výrazů lze odvodit z jejich vlastností: jednoznačnost související s nízkou polysémií na jedné straně a explicitnost, specifičnost a emfatičnost daná lexikálním komponentem na druhé straně jsou z hlediska komunikativního a stylistického důležité faktory. Překvapivě vysoký počet kontingenčních (kauzálních) výrazů dobře zapadá do představy rostoucí výrazové intelektualizace jazyka (tyto výrazy mají navíc i důležitý textově kohezivní účinek). Druhá část práce - slovník PSP výrazů - dává možnost seznámit se s nimi v autentických kontextech. Hesla jsou řazena podle podstatných jmen, obsahují vedle ekvivalentů PSP výrazů minimálně jeden větný příklad a jeho překlad do češtiny. Příloha I shrnuje významově příbuzné výrazy pod příslušné sémantické kategorie, Příloha II přináší abecední seznam všech PSP výrazů, včetně je jich variant a dubletních tvarů. Rejstřík poskytuje všechny české ekvivalenty příslušných PSP výrazů, u nichž se objevily, a umožňuje tak používat příručku jako oboustranný slovník.