Eliptické krácení typu Wellington boots > Wellingtons představuje zřídka zmiňovaný prostředek, při kterém jsou na rozdíl od jiných způsobů krácení vynechávaná cela slova (bázové morfémy), nikoli jen jejich části. Studie shromažďuje zmínky o něm v literatuře a informuje zejména o práci G. Sterna, který ho popisuje podrobněji. Jádrem studie je rozbor 961 eliptických zkratek, které byly shromážděny z elektronické verze standardního britského slovníku. Základní zjištěni, která z rozboru vyplynula, jsou: zatímco výchozí výrazy kromě dvouslovných spojení (77.1 %) zahrnují i jednotky formálně jednoslovné (složeniny, u nichž je vypouštěna jedna ze slovních komponent) a jednotky tři- a víceslovné, vzniklé zkratky jsou z 96.25 % jednoslovné; 98 % eliptických zkratek v souboru jsou substantiva, jenom okrajově se objevují slovesa a adjektiva, příp. jiné slovní druhy; 99 % těchto zkratek tvoří spojení podřadná, pouze okrajově se vyskytly jiné typy (souřadné binomy a citátová kompozita); ve 2/3 případů elipsa odstraňuje původní řídící člen s obecnějším významem (vzniklé zkratky jsou označeny jako hyponymní), v 1/3 odstraňuje člen určující (odstraněním bližšího určeni tak vznikají zkratky „hyperonymní“). Zdá se, že velkou roli na tom, který člen bude vypuštěn, hraje charakter určujícího členu (jeho schopnost zastoupit celý výraz). Je-li elidovaný přívlastek tvořen adjektivem, dochází k jeho substantivizaci. Nicméně případy prokazatelné konverze tvoří v souboru pouze 8 %. Při vzniku obou skupin zkratek dochází k významovým posunům. U hyponymních zkratek se objevují posuny na základě metonymie (včetně synekdochy), metafory a také užití vlastních jmen
ve funkci jmen obecných. U hyperonymních zkratek se rozšiřuje polysémie (staronového) řídicího člen o význam hyponymní (zkratkové slovo má potom význam obecnější i specifičtější zároveň). Z obecnějšího hlediska představují eliptické zkratky důležitý koncový článek ve škále krácení slov, která zahrnuje redukci na písmena a slabiky (abecední zkratky a akronyma), redukci na arbitrární časti slov (clipping, blending), redukci o derivační afixy (backformation) a konečně eliptické krácení o samostatná slova v souslovích (či slova/bázové morfémy v rámci kompozit). Bez ohledu na odlišné názory na postavení elipsy v rámci tvoření slov by tento způsob krácení neměl byt vzhledem k produktivnosti opomíjen.