13.41 Příslovečné určení začleněné do větné stavby

Příslovečné určení začleněné do větné stavby je závislý větný člen, který rozvíjí přísudek, přívlastek, příslovečné určení, popř. jiné větné členy. Jeho začleněnost do syntaktické struktury věty lze u většiny typů zjistit otázkovým testem, např. yesterday he went to work by car včera jel do práce autem. How did he go to work yesterday? – By car. Jak jel včera do práce? – Autem (určení prostředku). Where did he go by car yesterday? – To work. Kam jel včera autem? – Do práce (určení místa). When did he go to work by car? – Yesterday. Kdy jel do práce autem? – Včera (určení času).
Frekvenční určení typu usually (obvykle), která nepřipouštějí doplňovací otázku, lze kontrastovat s jinými určeními tohoto typu, srov. He doesn't usually go to work by car, but he does so occasionally. Obvykle do práce nejezdí autem, ale příležitostně ano.
V případě modifikace přívlastku nebo příslovečného určení se lze ptát pomocí how, srov. How large is your office? Jak velká je vaše kancelář? How far is it? Jak je to daleko? Na příslovečné určení míry se ptáme to what extent? Do jaké míry? (viz 13.41.26).
Důležitým a u některých typů jediným formálním kritériem je postavení ve větě. Přestože je postavení příslovečného určení do značné míry variabilní (viz 14.12), pro jednotlivé typy je určitá pozice základní a možnost výskytu v této pozici může určovat typ adverbiálního určení. Tak většina příslovečných určení slovesa (místní, časová, způsobová aj.) má základní postavení za slovesem (má-li sloveso předmět, za předmětem), např. he stuck a stamp on the envelope nalepil na obálku známku, they rented a boat for the summer najali si na léto člun, I have told you everything frankly řekl jsem vám všechno upřímně (otevřeně). Zejména pro příslovečné určení způsobu je tato pozice určující, neboť u některých adverbií se při změně postavení mění i jejich syntaktická funkce, srov. poslední příklad, který lze parafrázovat I have told you everything in a frank manner [= upřímným (otevřeným) způsobem] (příslovečné určení způsobu), a frankly, I have told you everything upřímně (otevřeně) řečeno, řekl jsem vám všechno (s parafrází frankly speaking otevřeně řečeno nebo if I may speak frankly mohu-li mluvit otevřeně).
Příslovečné určení modifikující jiné větné členy než přísudek a většina příslovečných určení vytýkacích se vyznačují postavením před výrazem, ke kterému přísluší, např. he gave a fairly exhaustive account podal dost vyčerpávající zprávu (výklad), they received us very politely přijali nás velmi zdvořile, don't drive so fast nejeď tak rychle. Tato pozice je příznačná i pro příslovečné určení míry intenzifikující nebo oslabující lexikální význam přísudku, např. he badly needs a rest nutně si potřebuje odpočinout.
Pro syntaktickou strukturu věty je příslovečné určení většinou členem fakultativním, srov. I shan't keep you long nezdržím vás dlouho (I shan't keep you je úplná věta); podobně they were more or less satisfied byli více méně spokojeni (srov. they were satisfied). Obligatorním větným členem může být ve větném tyu S-V-Adv, např. the funeral is on Monday pohřeb je v pondělí, nobody could have got inside nikdo se nemohl dostat dovnitř (viz 12.22.12), dále ve větném typu S-V-O-Adv, např. you have set my mind at rest uklidnil jste mě (viz 12.22.5) a ve větném typu dispozičním (viz 12.22.12d), např. this bread toasts well tento (druh) chleba se dobře opéká.