12.12.1 Otázky zjišťovací

(a) Otázky zjišťovací (ano / ne, polární) se vyznačují postavením podmětu za slovesem určitým a nejčastěji mají stoupavou intonaci. V prostém prézentu a préteritu lexikálních sloves je inverze doprovázena interogativní konjugací (viz 8.33). V češtině se inverze uplatňuje v daleko menší míře, neboť zájmenný podmět se zpravidla nevyjadřuje, a je-li podmět vyjádřen, je převrácený slovosled většinou jen fakultativní, srov. Are you hungry? Máš hlad? May I smoke? Mohu (tady) kouřit? Is your brother going with you? Pojede váš bratr s vámi? (Váš bratr pojede s vámi?) Did it take long? Trvalo to dlouho?
Zjišťovací otázkou žádá mluvčí na posluchači potvrzení nebo popření platnosti jejího obsahu. Mluvčí neví, zda obsah věty platí nebo ne, avšak jeho platnost považuje za možnou. Zjišťovací otázka tedy v podstatě vyjadřuje modalitu možnostní.
Potvrzení nebo popření platnosti obsahu tázací věty se vyjadřuje pomocí yes / no ano / ne a synonymy těchto výrazů, popř. celou kladnou nebo zápornou větou. Eliptická odpověď obsahující slovesný tvar obsahuje oproti českému lexikálnímu slovesu sloveso pomocné (v prostém prézentu a préteritu lexikálních sloves slovesnou proformu do / did): Have you had lunch? – Yes, I have. Už jste obědval? – Ano, obědval. Does the noise disturb you? – Yes. / Yes, it does. Ruší vás ten hluk? – Ano, / (Ano,) ruší. Did you write it down? – No. / No, I didn't. Zapsal jste si to? – Ne. / (Ne,) nezapsal. U be a modálních sloves je situace v obou jazycích obdobná, srov. Are you cold? – Yes. / Yes, I am. Je vám zima? – Ano. / (Ano,) je. Can you read without your glasses? – No. / No, I can't. Můžete číst bez brýlí? – Ne. / (Ne,) nemohu.
Potvrzení nebo popření platnosti obsahu vyjádřeného zjišťovací otázkou ovšem nemusí být zcela jednoznačné nebo může být různě modifikováno či kvantifikováno, popř. replika adresáta odpověď vůbec neobsahuje, např. Can you speak French? – A little. Umíte francouzsky? – Trochu. Will you be there? – Perhaps. / Possibly. / Certainly. Budete tam? – Možná. / Zajisté. Do you play bridge? – Very badly. / Occasionally. / Enthusiastically. / Only if I have to. Hrajete bridž? – Velmi špatně. / Příležitostně. / S nadšením. / Jenom když musím. Does the bus run on Sundays? – I don't know. Jezdí autobus v neděli? – Nevím.

Poznámka: Of course vyjadřuje nejen kladnou odpověď, nýbrž zároveň implikuje, že by platnost obsahu otázky měla být tazateli už známa. Proto je jako odpověď na pravou zjišťovací otázku nezdvořilé, např. Do you speak German? – Of course (I do). (How can you ask such a silly question?) Mluvíte německy? – Ovšem (že mluvím). (Jak se můžete tak hloupě ptát?) České ovšem obsahuje tyto implikace v menší míře, proto má širší uplatnění. Of course je vhodnou odpovědí na otázku, která se ptá na dovolení, např. May I smoke? – Of course. / Certainly. / Please do. Mohu (tady) kouřit? – Ovšem. / Zajisté. / Jen si zakuřte.

V češtině může být zjišťovací otázka uvozena částicí jestlipak nebo zdalipak (pak má klesavou intonaci), např. Jestlipak sis toho všiml? Tato forma zjišťovací otázky je v angličtině bez strukturní obdoby. Anglické whether (zdali, jestli, -li) uvádí pouze nepřímou (závislou) otázku, např. He asks whether / if you have noticed it. Ptá se, zdali jste si toho všiml. Přímá otázka uvedená zdalipak nebo jestlipak odpovídá normálně formě anglické zjišťovací otázky, srov. Have you noticed it? Všiml jste si toho?, popř. nepřímé otázce s I wonder: I wonder whether / if you have noticed it. Na rozdíl od čistých otázek zjišťovacích mají otázky se zdalipak, jestlipak deliberativní charakter, tj. mluvčí sám uvažuje nad možností platnosti jejich obsahu, srov. Jestlipak jsem zavřel okno? I wonder whether / if I shut the window. Anglické nepřímé otázky s I wonder se též užívají místo přímé otázky z důvodů zdvořilostních (nepřímý dotaz je tentativnější, a tedy zdvořilejší), např. I wonder if you can help me. Můžete mi pomoci?
(b) Možnostní modalita pravých zjišťovacích otázek podmiňuje výskyt výrazů, které jsou z hlediska platnosti jejich obsahu neutrální: yet, ever a výrazy s any. Proti nim stojí v kladných větách oznamovacích výrazy implikující, že větný obsah platí: already a výrazy se some. Existence těchto dvou souborů výrazů alternujících v závislosti na větné modalitě je pro angličtinu specifická. Čeština takové rozlišení nečiní, srov. Have they finished yet? Skončili už? (Srov. They have already finished. Už skončili.) Does he ever admit his mistake? Přizná někdy svou chybu? (Srov. He sometimes admits his mistake. Někdy přizná svou chybu.) Are there any doubts about it? Jsou o tom nějaké pochybnosti? (Srov. There are some doubts about it. Jsou o tom nějaké pochybnosti.) Did she say anything to the point? Řekla něco k věci? (Srov. She said something to the point. Řekla něco k věci.)
(c) Vyskytnou-li se v otázce výrazy implikující platnost jejího obsahu, nemáme již co činit s pravou zjišťovací otázkou, která ponechává možnost potvrzení nebo popření svého obsahu zcela otevřenou, nýbrž s otázkou, která předjímá kladnou odpověď. Mluvčí z nějakých okolností usuzuje, že obsah otázky platí, a pouze se o něm ujišťuje. O tom, že tyto otázky implikují platnost svého obsahu, svědčí skutečnost, že na ně lze odpovědět vedle yes a synonymních výrazů též That's right. Srovnej: Has your book come out? (neutrální z hlediska platnosti obsahu) Už vaše kniha vyšla? – Has your book come out yet? (neutrální z hlediska platnosti obsahu) Už vaše kniha vyšla? – Has your book already come out? (předjímající kladnou odpověď) Vaše kniha už vyšla? Na poslední otázku lze odpovědět That's right. Podobně otázky se some, např. Are you waiting for someone? Čekáte na někoho? Are you looking for something? Hledáte něco? (Mluvčí z nějakých okolností usuzuje, že obsah otázky platí, a tedy čeká kladnou odpověď.) Proto some a výrazy se some se náležitě vyskytují v tázacích větách, které jsou formou nabídky, např. Will you have some orange juice? Chcete pomerančovou šťávu? Would you like something to drink? Chtěl byste se něčeho napít?

Poznámka: Také výrazy, které se vyskytují jen v kladných větách a nemají komplementární formy pro záporné okolí jako rather dost, spíše, still stále, ještě, pretty, fairly dost, also také aj., implikují kladnou odpověď, např. Would you rather stay at home? Zůstala bys raději doma? Is it still raining? Prší ještě? Předpoklad mluvčího může být ovšem mylný, takže ani po těchto otázkách není záporná odpověď vyloučena, avšak musí mít jinou formu než otázka, srov. No, I would rather go out. Ne, raději bych šla ven. No, it isn't raining any more. Ne, už neprší.

(d) Zatímco v angličtině má pravá zjišťovací otázka kladnou formu, v češtině může mít i formu zápornou. Užití kladné či záporné formy je v české zjišťovací otázce někdy téměř libovolné, funkce tázací věty se tím nemění, tj. jak kladná, tak záporná otázka je z hlediska platnosti svého obsahu neutrální. Obě varianty ponechávají odpověď zcela otevřenou, např. Máš známku? / Nemáš známku?, Telefonoval Karel? / Netelefonoval Karel?, Ptal ses ho na to? / Neptal ses ho na to? V anglické otázce se záporu tímto způsobem neužívá, oběma českým formám v angličtině odpovídá pouze forma kladná, srov. Have you got a stamp? Has Charles rung up? Did you ask him about it? Odstín deliberativnosti, kterým se někdy česká záporná zjišťovací otázka liší od kladné, lze v angličtině vyjádřit pomocí happen a infinitivem nebo I wonder: Do you happen to have a stamp? I wonder if Charles has rung up.
(e) Naproti tomu anglická záporná zjišťovací otázka vyžaduje určitý kontext. Nejčastěji vyjadřuje změnu v předpokladu mluvčího o platnosti vyjadřovaného obsahu: mluvčí se domníval, že obsah platí, avšak z jazykové či nejazykové situace zjišťuje, že se ve svém předpokladu mýlil. Průvodním rysem záporné otázky tedy může být překvapení, rozmrzelost apod. V češtině lze v tomto typu záporných otázek užít částice co(ž)pak, např. I wonder if Jane's coming. – Hasn't she phoned? Jestlipak přijde Jana? – Cožpak netelefonovala? (Mluvčí otázky se domníval, že Jana bude telefonovat, a nyní zjišťuje, že se tak patrně nestalo.) I'll take the proof home and read them in the evening. – Aren't you going to the pictures? (I had assumed you were going to the pictures tonight but apparently you aren't.) Vezmu si korekturu domů a přečtu ji večer. – Cožpak nejdeš do biografu? Don't disturb him. Can't you see he is busy? Nevyrušuj ho. Cožpak nevidíš, že má práci?
Pokud záporné otázky implikují kladnou odpověď, podobají se kladným větám oznamovacím se záporným tázacím dovětkem, srov. You can see he is busy, can't you? Vidíš, že má práci, ne? (viz 12.12.1j). Očekávání kladné odpovědi je zejména zřetelné, obsahuje-li záporná otázka nějaký výraz, který se vyskytuje pouze v kladném okolí (viz 12.12.1c), např. Haven't we met somewhere before? Nesetkali jsme se už někde? (Srov. We've met somewhere before, haven't we? Surely, we've met somewhere before.) Vedle Yes a synonym je též možná odpověď That's right.
Záporná otázka však nemusí předjímat kladnou odpověď, nýbrž může obsahovat vysvětlení nebo zdůvodnění, které mluvčí považuje za pravděpodobné, a tedy spíše očekává potvrzení záporné polarity. Tyto záporné otázky lze nahradit otázkou s formou oznamovací věty (se stoupavou intonací, viz 12.12.1h), popř. s because, např. We had to wait for her. – Wasn't she ready? (She wasn't ready? Because she wasn't ready?) Museli jsme na ni čekat. – Nebyla hotova? (Protože nebyla hotova?) She is rather annoyed with her son. – Isn't he doing well at school? (He isn't doing well at school? Because he isn't doing well at school?) Je na svého syna dost rozzlobena. – Neprospívá ve škole? (Protože neprospívá ve škole?) Navrhované vysvětlení však nemusí být správné a pak je odpověď kladná a zpravidla obsahuje příslušnou korekci: Oh yes, she was, but she had to answer the phone just before we left. Ale ano, byla, jenomže jí těsně před odchodem někdo telefonoval.
Jelikož odpověď se týká nikoliv kladné či záporné formy tázací věty, nýbrž jejího obsahu, souhlasná odpověď se zápornou otázkou je no, kdežto nesouhlasná odpověď yes.
Yes však obvykle vyjadřuje souhlas, proto v odpovědi na zápornou otázku, kde vyjadřuje nesouhlas, bývá doprovázeno redukovanou formou větné odpovědi (se slovesnou proformou). Také čeština dává pro jednoznačnost přednost odpovědi se slovesem, srov. Wasn't she ready? – No. (No, she wasn't.) Nebyla hotova? (Ne,) nebyla. Wasn't she ready? – Yes, she was. Nebyla hotova? (Ano,) byla.
Záporná tázací věta vyjadřuje též zvolání (viz 12.14), avšak v této funkci má klesavou intonaci, např. Isn't his skill amazing! Jeho dovednost je úžasná! Postavení záporu v záporné otázce viz 8.43.
(f) Je-li děj zjišťovací otázky zaměřen k přítomnosti nebo budoucnosti a vztahuje-li se k 2. osobě, může mít tázací věta odstín výzvy, a to jak ve formě kladné, tak záporné. V angličtině se v této funkci většinou užívá tázací věty kladné, a to v daleko větší míře než v češtině, takže často odpovídá českému imperativu. Anglická tázací věta vyjadřující výzvu nebo zdvořilou žádost obsahuje modální slovesa will, would, can, could. Pokud obsahuje please, které je možno vždy doplnit, je její výzvová funkce zcela jednoznačná, např. Will you answer the bell, please? Jděte prosím vás otevřít (někdo zvoní). Can / Could you let me know? Můžete / Mohl byste mi dát vědět? Would you get me a glass of water please? Přinesl byste mi prosím vás sklenici vody? Would you be so kind as to make the necessary arrangements? Byl byste tak laskav a zařídil potřebné? Please může též stát mezi podmětem a lexikálním slovesem, např. Will you please answer the door? Could you please let me know? Would you please get me a glass of water?
Řidčeji se v tázací výzvové větě setkáváme se zápornou formou, a to většinou s won't: Won't you have (take) a seat please? Won't you sit down? Neposadíte se? Won't you come with us? Nepůjdete s námi?
Odpovědi na tázací věty s funkcí výzvy nebo zdvořilé žádost se od odpovědí na pravé zjišťovací otázky liší. Souhlas se většinou vyjadřuje pomocí certainly, all right, sure (hovorově), O.K. (v americké angličtině) apod., např. Will you pass me the ash-tray, please? – Certainly. / Here you are. Podal byste mi laskavě popelník? – Zajisté. / Tady je. Tady ho máte. Could you ask him about it? – All right. Mohla byste se ho zeptat? – Dobrá. Pokud se užívá yes, je třeba doplnit zdvořilostní formu oslovení (vokativ) nebo redukovanou odpověď, v níž se používá pouze will, srov. Would / Can / Could you look up the trains? – Yes, Mr. Brown. / Yes, I will. Podíváte se prosím vás, jak jedou vlaky? – Ano, pane Browne. / Ano, podívám se. Na výzvu obsahující will odpovídá certainly / sure / all right, neboť yes, I will odpovídá na pravou otázku zjišťovací. Srovnej Will you lend me a hand? (zdvořilá žádost) – Certainly. / Sure. / All right. Pomůžete mi? – Jistěže. Will you be there? (otázka) – Yes, I will. Budete tam? – Ano, budu.
(g) Zvláštní typ tázací věty je tzv. otázka řečnická. U tohoto typu tázací forma nevyjadřuje otázku (nepřevládá záměr dovědět se něco), nýbrž má platnost emotivně zabarvené věty oznamovací. Mluvčí touto formou něco důrazně tvrdí nebo popírá. Formálně se řečnická otázka vyznačuje obráceným poměrem kladu a záporu k tvrzené či popírané skutečnosti. Kladná řečnická otázka něco důrazně popírá, záporná něco důrazně tvrdí (v obou případech většinou též s citovým zaujetím). Odpověď na řečnickou otázku je evidentní, proto nemusí být vyjádřena. Jelikož předpoklad řečnické otázky je příslušná oznamovací věta opačné polarity, implikovaná odpověď na kladnou řečnickou otázku je záporná a na zápornou kladná. U tohoto typu tázací věty je v češtině možno užít částice co(ž)pak, např. Do you want to be expelled from school? Copak chceš být vyloučen ze školy? (= Přece nechceš, aby tě vyloučili ze školy.) Is it my fault? Copak to je moje vina? Je to snad moje vina? (= Přece to není moje vina.) Have I ever let you down? Nechal jsem tě někdy na holičkách? (= Nikdy jsem tě nenechal na holičkách.) Don't you want to get well? Cožpak se nechceš uzdravit? (= Přece se chceš uzdravit.)
Řečnické otázky se podobají příslušným oznamovacím větám s tázacími dovětky, srov. I have never let you down, have I? You want to get well, don't you? atd.

Poznámka: O tom, zda jde o otázku řečnickou nebo skutečnou, rozhoduje ovšem situace a kontext (táž otázka může mít v různých kontextech nebo situacích různou funkci).

(h) Tázací věta s formou věty oznamovací
Vedle základního typu tázacích vět s inverzí podmětu a určitého slovesa existují v angličtině tázací věty bez inverze, tj. syntakticky totožné s větami oznamovacími, od kterých se liší pouze stoupavou intonací, např. You didn't know it? Tys to nevěděl? The lift is still out of order? Výtah ještě nejezdí? Stejně jako v řečnické otázce ani v tomto typu nepřevládá záměr něco se dovědět, nýbrž jsou spíše konstatováním nějaké skutečnosti, která může být pro mluvčího neočekávaná nebo překvapující nebo o kterou jen projevuje zdvořilý zájem. Mluvčí očekává potvrzení obsahu podobně jako u oznamovací věty s tázacím dovětkem, srov. You didn't know it, did you? Tys to nevěděl, že ne? Podobnost s oznamovacími větami se neomezuje jen na slovosled, nýbrž též zahrnuje výskyt výrazů příznačných pro oznamovací věty, tj. already, still, some a výrazy se some (na rozdíl od yet, any v otázkách, viz 12.12.1b), např. You are already back? Ty jsi už zpátky?
Skutečnost, kterou tyto tázací věty konstatují (s apelem na posluchače, aby ji potvrdil), může být mluvčímu známa z jazykového kontextu, situačního kontextu nebo může být vydedukována. Častý jazykový kontext pro tento typ tázacích vět je předcházející oznamovací věta stejného obsahu, pronesená jiným mluvčím, z níž se autor tázací věty o příslušné skutečnosti dovídá, např. He didn't trouble to explain. – He didn't trouble to explain? Neobtěžoval se vysvětlením. – Neobtěžoval se vysvětlením? Tento podtyp bývá nazýván ozvěnová otázka.

Poznámka 1: Vedle ozvěnového typu se v angličtině užívá i tázací věty s inverzí. Taková otázka implikuje podle situace kladnou či zápornou odpověď, tj. není z hlediska odpovědi neutrální, např. You are quite out of breath. Is the lift still out of order? Jsi úplně bez dechu. To pořád ještě nejezdí výtah?

Poznámka 2: Není-li obsah tázací věty s oznamovací formou implikován kontextem nebo situací, nelze ji užít. Není možný např. sled Where did they go? *They went to the seaside again? Kam jeli? To jeli zase k moři? Otázka zde musí mít formu s inverzí: Where did they go? Did they go to the seaside again?

(i) Podobnou funkci jako ozvěnové otázky mají eliptické replikové otázky s inverzí, jimiž posluchač reaguje na výrok jiného mluvčího, např. He has written some remarkable articles. – Has he? Tyto otázky jsou pro angličtinu specifické, v češtině nemají obdobu. Odpovídají jim repliky příslovečné jako opravdu?, skutečně?, ano? apod. Srov. Napsal několik pozoruhodných článků. – Opravdu?
Opakuje se v nich podmět (v pronominální formě) a určité sloveso věty, na kterou reagují, avšak s inverzí a obměnami vyplývajícími ze střídání osob (v 1. a 2. os. zachování referenční totožnosti vyžaduje střídání I / you, we / you a naopak, což opět podmiňuje střídání shall / will, am / are v slovesném tvaru). Lexikální slovesa se v prézentu a préteritu nahrazují slovesnou proformou do / did. Polarita obou vět je stejná, tj. po kladné větě následuje otázka kladná a po záporné větě otázka záporná.
Stejně jako v tázacích větách s oznamovací formou ani v těchto replikových tázacích větách nepřevládá záměr něco se dovědět, neboť mluvčí otázky se příslušnou skutečnost už dozvěděl z věty, na kterou reaguje. Vyjadřují podiv nebo překvapení, popř. zdvořilý zájem o obsah sdělení. Intonace je stoupavá nebo klesavá. Stoupavá intonace naznačuje podiv a předpokládá potvrzení obsahu ze strany prvního mluvčího, kdežto klesavá intonace je spíše komentující, např. It was an unforgettable experience. – Was it? Byl to nezapomenutelný zážitek. – Opravdu? The hall has excellent acoustics. – Has it? Sál má výbornou akustiku. – Skutečně? I couldn't talk her out of it. – Couldn't you? Nemohl jsem jí to vymluvit. – Skutečně? You'll like it. – Shall I? Bude se vám to líbit. – Ano? They have travelled a good deal. – Have they? Hodně cestovali. – Opravdu? Opinions on this point differ. – Do they? Názory na tuto věc se liší. – Skutečně? There is no alternative. – Isn't there? Není jiná možnost. – Není? They paid no attention to our warning. – Didn't they? Nevěnovali našemu upozornění pozornost. – Skutečně?
Skládá-li se slovesný tvar z více částí, obvykle se opakuje jen prvá (sloveso určité), např. It could have been prevented. – Could it? Mohlo se tomu předejít. – Ano?, avšak někdy se opakují i ostatní pomocná slovesa: Could it have? Could it have been?
(j) Tázací dovětky (question tags)
Jinou specifickou formou anglické tázací věty je oznamovací věta s tázacím dovětkem, např. The lecture begins at eight, doesn't it? Ani tyto tázací věty nemají v češtině obdobu. Odpovídají jim výrazy že, že ano, že ne, není-liž pravda apod. „Přednáška začíná v osm, že?“
Tázací dovětky mají obdobnou strukturu jako eliptické otázky replikové (viz i). Opakuje se v nich podmět a určité sloveso věty, k níž se připojují, a to v převráceném, interogativním slovosledu. Podmět má pronominální formu a také lexikální slovesa jsou v prézentu a préteritu zastoupena slovesnou proformou do / did.
Obvyklý typ tázacích dovětků má opačnou polaritu než věty, k nimž se připojují, tj. kladnou větu uzavírá tázací dovětek záporný a zápornou větu tázací dovětek kladný, např. The matter is rather urgent, isn't it? Ta záležitost je dost naléhavá, že? It can't wait, can it? Nemůže to počkat, že ne? It would be useless, wouldn't it? Bylo by to zbytečné, že? It won't take long, will it? Nebude to trvat dlouho, že ne? There's no bus after midnight, is there? Po půlnoci už nejezdí žádný autobus, že? You've had lunch, haven't you? Už jsi obědval, že? It looks very nice, doesn't it? Vypadá to moc hezky, že? He didn't mention it, did he? Nezmínil se o tom, že ne?

Poznámka 1: Záporná částice not má v tázacím dovětku zpravidla redukovanou formu a připojuje se k určitému slovesu v postavení před podmětem. Může však mít i plný tvar, a pak stojí za podmětem, srov. You've had lunch, have you not?

Poznámka 2: Never se chová jako zápor: You've never been there, have you? Nikdy jste tam nebyl, že ne? Rarely a seldom se chovají jako zápor v preverbálním postavení. Srovnej He rarely dances, does he? – He dances rarely, doesn't he? Tančí zřídka, že?

Poznámka 3: Na rozdíl od eliptických replikových otázek, které mohou obsahovat celý složený slovesný tvar kromě lexikálního slovesa (viz i), přísudek v tázacím dovětku se vyjadřuje jen první složkou složeného tvaru (určitým slovesem), srov. It could have been prevented. – Could it (have been)? Mohlo se tomu zabránit. – Opravdu? Ale jen It could have been prevented, couldn't it? Mohlo se tomu zabránit, že?

Tázací dovětky s opačnou polaritou mají stoupavou nebo klesavou intonaci. Nejsou to zjišťovací otázky v pravém slova smyslu, neboť se nedotazují na platnost obsahu věty, k níž se připojují, nýbrž mluvčí platnost obsahu této věty předpokládá.
Užije-li tázacího dovětku se stoupavou intonací, očekává sice potvrzení platnosti větného obsahu, avšak ponechává možnost popření. Naproti tomu tázací dovětek s klesavou intonací žádá potvrzení a nečeká popření. Odpovědi na kladné věty s tázacími dovětky vyjadřují souhlas pomocí yes, nesouhlas pomocí no, srov. You knew it, didn't you? – Yes (= I knew it). / Yes, I did. – No (= I didn't know it). / No, I didn't. Věděl jsi to, že? – Ano (= věděl). – Ne (= nevěděl). V odpovědi na zápornou větu však yes vyjadřuje nesouhlas a no souhlas, neboť odpověď se vyjadřuje k obsahu, nikoliv k formě věty. Protože se yes pociťuje jako výraz souhlasu, doplňuje se v tomto případě krátkou odpovědí (stejně jako v odpovědi na zápornou otázku, srov. (e). You didn't know it, did you? – No (= I didn't know it). / No, I didn't. – Yes, I did. Nevěděl jste to, že ne? Ne (= nevěděl). / Věděl.
Připojuje-li se tázací dovětek k souvětí, tvoří se k hlavní (řídící) větě, např. John thinks we're going to win, doesn't he? Jan myslí, že vyhrajeme, že ano? Mary said that everybody thought it was a fake, didn't she? Marie řekla, že si všichni myslí, že to je podvrh, že ano? Výjimku z tohoto pravidla tvoří věty vyjadřující názor mluvčího (nejčastěji v 1. os. sg. se slovesy suppose, think, hope apod.), např. I suppose you'll be there, won't you? Předpokládám, že tam budete, ne? Podobně You must admit that the plot is very ingenious, isn't it? Musíte připustit, že zápletka je velmi důmyslná, ne? Jelikož se v souvětích tohoto typu zápor přesouvá z věty závislé do věty řídící (viz 12.15.9), je tázací dovětek kladný v případech jako I don't suppose you'll be there, will you? Předpokládám, že tam nebudete. (Zápor patří do závislé věty: I suppose that you won't be there, will you?)
Méně časté jsou tázací dovětky se stejnou polaritou. Mají vždy stoupavou intonaci a užívá se jich nejčastěji tehdy, jestliže obsah věty, k níž se připojují, mluvčí nepředkládá jako svůj vlastní názor, nýbrž jako názor někoho jiného. Proto ozvěnové promluvy, mají-li tázací dovětek, musí mít dovětek o stejné polaritě, srov. The conference has been called off. – The conference has been called off, has it? Porada byla odvolána. – Tak porada byla odvolána? Mohou však též být reakcí na skutečnost vyplývající ze situace, např. Oh, so you've arrived, have you? Podívejme se, tak ty jsi přijel.
Jiné typické užití tázacích dovětků stejné polarity je ve větách vyjadřujících názor, s nímž se mluvčí neztotožňuje, např. So I am a liar, am I? Tak já jsem tedy lhář, co? You are twenty years behind the time. – Oh, I am, am I ? Zaspal jsi dvacet let. – Tak já jsem zaspal dvacet let, hleďme! Z významu tázacích dovětků o stejné polaritě vyplývá, že se často vyskytují v projevech ironických, sarkastických apod. Jsou charakteristicky uvozeny pomocí Oh a/nebo So.