16.22.21 Vztažné věty restriktivní

Restriktivní vztažné věty se v angličtině uvozují pomocí that, juxtaponované věty vztažné (bez explicitního spojovacího vztažného prostředku) a who / which. Z těchto prostředků se who a which vyskytují též ve větách nerestriktivních, avšak s odlišnou interpunkcí. Zatímco restriktivní vztažná věta tvoří se svým antecedentem jednu intonační jednotku (beze změny v průběhu intonační křivky a bez pauzy), což se projevuje v písmě nepřítomností čárky, nerestriktivní vztažné věty tvoří samostatnou intonační jednotku, oddělenou v řeči pauzou a v písmě čárkou.
(a) Vztažné věty uvozené pomocí that
Vztažné that se vyskytuje jak v jazyce mluveném, tak v jazyce psaném, a to v podstatě po jakémkoliv antecedentu, neboť na rozdíl od who / which nerozlišuje protiklad osoba : neosoba. Jeho užívání je omezeno pouze ve dvou případech, přičemž v prvém jde o určitou tendenci, kdežto v druhém o obligatorní pravidlo. (i) Je-li that ve vztažné větě podmětem a má-li osobní antecedent označující jednotlivou osobu, dává se před ním pro jeho klasifikující (neindividualizující) povahu přednost zájmenu who. (ii) Jako částice that nemůže stát po předložce. Mělo-li by stát po předložce, je nutno předložku postponovat. Např. She walked along the little shopping street that led to the station. Kráčela uličkou s obchody, která vedla k nádraží. Imagine the wonderful things that you might see there! Představ si ty báječné věci, které bys tam mohl vidět! He has friends that he can turn to. Má přátele, na které se může obrátit.
(b) Vztažné věty juxtaponované (bez uvozovacího relativa)
Zvláštností angličtiny jsou vztažné věty, jejichž počátek není vyznačen vztažným výrazem. Tento typ vztažných vět je umožněn anglickým pevným slovosledem, který naznačuje počátek jiné (tj. vztažné) věty jeho typickou strukturou, tj. k členu věty řídící (antecedentu) se těsně přimyká podmět závislé věty vztažné, signalizovaný sledem dalších členů, přísudku a jeho případných doplnění.
Juxtaponované vztažné věty nejčastěji odpovídají vztažným větám s relativem majícím ve vztažné větě funkci předmětu, jehož antecedent může být jak osoba, tak neosoba. Mohou též odpovídat vztažným větám uvozeným vztažným příslovcem (viz 16.22.21g). V češtině jim odpovídají vztažné věty s relativem. Např. The relief his outburst of anger afforded him was short-lived. Úleva, kterou mu poskytl jeho výbuch zlosti, měla krátké trvání. The categorial system we have just described is a relatively simple one, but it is satisfactory enough for our purpose. (Lyons 228) Kategoriální systém, který jsme právě popsali, je poměrně jednoduchý, ale pro náš účel dostatečný (dostatečně uspokojivý). The girl he married is a distant relation of mine. Dívka, s kterou se oženil, je moje vzdálená příbuzná.
Má-li nulové relativum v juxtaponované vztažné větě funkci předložkového předmětu, stejně jako ve vztažných větách s that je nutno předložku postponovat, např. The possibility you are hinting at is very remote. Možnost, kterou naznačujete, je nepatrná (velmi vzdálená). There are few people he cares for. Je málo lidí, na kterých mu záleží.
Má-li nulové relativum funkci nepřímého předmětu, je u sloves typu give vazba s to běžnější než vazba bezpředložková (po některých slovesech je více méně nutná), po slovesech typu buy je for obligatorní. Užití předložky v těchto případech je opět důsledek gramatické funkce anglického slovosledu. Signálem bezpředložkového nepřímého předmětu je jeho postavení bezprostředně před přímým předmětem. Je-li však nepřímý předmět realizován relativem, vzájemné postavení přímého a nepřímého předmětu se změní (nepřímý předmět je oddělen od přímého podmětem a přísudkem), srov. Who was the boy you gave it to? Kdo byl ten chlapec, kterému jste to dal? Are there many people you have promised it (to)? Je mnoho lidí, kterým jste to slíbil? The girl I bought it for doesn't want it. Dívka, které jsem to koupil, to nechce.
Juxtaponované vztažné věty se neužívá, mělo-li by nulové relativum ve vztažné větě představovat podmět. Toto omezení vyplývá ze základního formálního rysu juxtaponovaných vztažných vět, těsného setkání antecedentu věty řídící s podmětem věty vztažné. Není-li podmět vztažné věty vyjádřen, poruší se jednoznačná signalizace jejího počátku, srov. *Will you pass me the book lies on the table? *Podejte mi knihu leží na stole.
Pravidelná struktura souvětí s nulovým podmětovým relativem se neporuší pouze tehdy, obsahuje-li vztažná věta existenciální there, zaplňující podmětovou pozici, srov. The material world is the only world there is. Materiální svět je jediný svět, který existuje. You've probably gained one of the nicest specimens there are. Pravděpodobně jste získali jeden z nejhezčích exemplářů, které jsou.
Kromě toho se juxtaponovaná věta vyskytuje po vytýkacím it is nebo there is ve větě řídící, např. It was just curiosity made me do it. Udělal jsem to jen ze zvědavosti (Byla to jen zvědavost, která mě přiměla, abych to udělal). Who was it told you that? Kdo (to byl, kdo) vám to řekl? There's no one cares what becomes of me. Není nikdo, komu by záleželo na tom, co se se mnou stane. There's a train leaves from Paddington at 8.48. (Je) jeden vlak (, který) jede z Paddingtonského nádraží v 8.48. Věty s it is se však od vztažných liší (viz 16.22.21h).

Poznámka: Vztah it is / there is k následující části věty lze v těchto případech charakterizovat spíše jako předrážku uvozující vlastní větu než jako větu řídící a větu závislou. Tyto vazby se vyskytují v hovorovém neformálním jazyce.

Kromě případů s podmětovým relativem se juxtaponovaných vztažných vět užívá stejným způsobem jako vztažných vět s that. Oba typy představují volné varianty, srov. He is not accorded the recognition he deserves / that he deserves. Nedostává se mu toho uznání, které si zasluhuje. Všechny případy kromě vztažných vět s podmětovým that uvedené v 16.22.21a mohou mít formu juxtaponované věty vztažné, srov. Imagine the wonderful things you might see there. Podobně That reminds me of something I should have done long ago. To mi připomíná něco, co jsem měl udělat už dávno. She is not the unsophisticated creature she used to be. Není už tím prostým stvořením, kterým bývala. Naopak všechny případy uvedené v 16.22.21b mohou mít formu s that, srov. The relief that his outburst of anger afforded him was short-lived. There are few people that he cares for atd.
Volba mezi juxtaponovanou vztažnou větou a vztažnými větami uvozenými relativy do značné míry závisí na tom, co je podmětem vztažné věty. Zvláště vhodné podmínky pro juxtapozici nastávají tehdy, je-li jejím podmětem osobní zájmeno, neboť pak je její počátek signalizován i formou podmětu, nejen větnou strukturou. Úlohu ovšem hraje i délka vztažné věty (juxtapozice je nejvhodnější u vztažných vět krátkých, neboť pak nebrání okamžité průhlednosti stavby souvětí).

Poznámka: Někdy se juxtaponované vztažné věty popisují jako vztažné věty s vynechaným relativem, avšak o vynechání relativa zde nejde, neboť tento větný typ vynecháváním nevznikl. Vztažné věty bez relativa jsou typ velmi starý, který existuje vedle typů s relativem od doby staroanglické.

(c) Vztažné věty uvozené zájmeny who a which Who a which na rozdíl od that a českých relativ rozlišují protiklad osoba : neosoba. Tvoří tedy paralelu k zájmenům he / she na straně jedné a it na straně druhé.
Hlavní užití zájmena who je po antecedentu označujícím osobu (osoby) jako jednotlivce, např. Most of the men who work here come from small country towns or villages. (Fraser 99) Většina mužů, kteří zde pracují, pochází z venkovských městeček nebo vesnic. Tendence užívat podmětového who je tak silná, že se uplatňuje i ve vztažných větách klasifikujících, např. Many people who overeat don't get fat; some people who are obese eat only moderately. (Mackay 27) Mnozí lidé, kteří se přejídají, neztloustnou; někteří lidé, kteří jsou obézní, jedí jen střídmě. Who se vyskytuje v podmětu i po neurčitých výrazech a univerzálních kvantifikátorech jako someone, a person, everybody, all apod. They have found someone who saw it happen. Našli někoho, kdo viděl, jak se to stalo. Everybody who knows anything about it should come forward. Každý, kdo o tom něco ví, by se měl přihlásit.
Tvar určitého slovesa ve vztažné větě se řídí podle antecedentu, srov. I who am your best friend já, který jsem tvým nejlepším přítelem – You who are my best friend ty, který jsi můj nejlepší přítel. Osobní zájmena 3. osoby bývají antecedentem vztažné věty zřídka, místo he / she who se užívá a man / a person / a woman who, místo they who those who, např. The references will provide guidance for those who wish to explore the matters touched on in more detail. (Carter 12) Odkazy poskytnou vodítko těm, kdo si přejí prozkoumat otázky, kterých jsme se dotkli, podrobněji.

Poznámka: Někteří mluvčí užívají those who pro osoby a those that pro věci, srov. those who impressed me most ti, kdo na mne nejvíce zapůsobili (např. zpěváci) – those that impressed me most ty, které na mne nejvíce zapůsobily (např. obrazy).

Na substantivum baby se může odkazovat i pomocí which, avšak po child je who, např. Harmful effects may be experienced by young children who are separated from their parents for longer periods. (Mackay 11) Škodlivé účinky se mohou projevit u malých dětí, které jsou dlouho odděleny od svých rodičů.
Na zvířata se zpravidla odkazuje zájmenem which, např. A horse which is exercised gallops faster than one which is not. (Smith 22) Kůň, který je cvičen, běží rychleji, než kůň, který není.
Po kolektivech (viz 3.12.1) je buď who (s plurálovou shodou), nebo which (se singulárem), srov. a generation who have learnt to appreciate beauty – a generation which has learnt to appreciate beauty generace, která se naučila oceňovat krásu.
Who se neužívá, má-li relativum predikativní funkci, srov. He is still the keen sportsman (that) he has always been. Je pořád tím náruživým sportovcem, kterým (jakým) vždy byl.
Who je vedle osobních zájmen jediné zájmeno, které rozlišuje tři tvary: podmětový who, posesivní whose a předmětový whom. Přivlastňovacího tvaru whose se užívá jak po osobách, tak po neosobách, srov. He is a man whose opinion is valued. Je to člověk, jehož mínění si lidé cení. Evolution often involves qualitative changes whose extent is difficult to measure. (Smith 254) Vývoj často zahrnuje kvalitativní změny, jejichž rozsah je těžko měřit. Whose po neosobním antecedentu se obecně přijímá v jazyce odborném, avšak v hovorovém jazyce je mnozí mluvčí pociťují jako nesprávné. Náhrada pomocí předložkové vazby of which, která se na rozdíl od češtiny klade za své řídící substantivum, je však pedantská, např. He handed me a book the cover of which showed signs of frequent handling. Podal mi knihu, jejíž obal nesl známky častého užívání. Nejčastěji se hledá východisko v nějaké vazbě, která se posesivnímu relativu vyhýbá, např. He handed me a book with a cover that showed signs of frequent handling. Nebo místo He pointed to a tree a branch of which was nearly broken off (Ukázal na strom, jehož jedna větev byla skoro ulomena) lze říci He pointed to a tree which had a branch nearly broken off.
Vedle posesivního tvaru whose existuje tvar of whom, který však nemá funkci posesivní, nýbrž partitivní (kromě toho může ovšem též mít funkci předmětovou, např. Nothing would reconcile her to a person of whom she disapproved. Nic by ji nesmířilo s někým (s osobou), koho (kterou) neschvalovala.). V češtině partitivnímu of whom odpovídá z nichž. Stejně jako of which se klade za svůj řídící člen, např. The hall soon filled with young people most of whom were still in their teens. Sál se brzy zaplnil mladými lidmi, z nichž většině ještě nebylo dvacet. Je-li antecedent all, both apod., odpovídající česká konstrukce je kteří všichni / oba, např. He has two brothers both / neither of whom can speak English. Má dva bratry, kteří oba umějí anglicky / z nichž ani jeden neumí anglicky. Podobně může mít partitivní funkci of which, např. She showed me several textbooks all of which / none of which answered my purpose. Ukázala mi několik učebnic, které se mi všechny hodily / z nichž se žádná nehodila pro můj účel.

Poznámka: Slovosled s of whom / of which před řídícím členem implikuje pokračování, srov. There are two applicants of whom one has the necessary qualifications and the other the required practice. Jsou dva žadatelé, z nichž jeden má potřebnou kvalifikaci a druhý požadovanou praxi.

Předmětový tvar whom je obligatorní po předložkách, např. He is a man to whom modern music does not appeal. Je to člověk, kterému se moderní hudba nelíbí. Předložka však i v případě who a which často připouští postpozici: He is a man whom modern music does not appeal to. Pokud whom nestojí po předložce (ať už jde o předložkový předmět s postpozicí předložky nebo o předmět bezpředložkový, např. The people whom I consulted were of the same opinion. Lidé, které jsem konzultoval / s kterými jsem se radil, měli stejný názor.), pociťuje se jako pedantské, zatímco tvar who (např. the people who I consulted) se pociťuje jako příliš hovorový, až nespisovný. V důsledku toho se po osobách v předmětu často užívá that: He is a man that modern music does not appeal to. The people that I consulted were of the same opinion. Je ovšem též možná juxtapozice: The people I consulted were of the same opinion.

Poznámka: Obsahuje-li vztažná věta závislou komentující větu se slovesem jako think, suppose, believe, know, hear, see, fear apod., řídí se tvar relativa svou funkcí ve vztažné větě, srov. he liked to have around him only men who he knew respected him. Měl kolem sebe rád jen lidi, o kterých věděl, že si ho váží. She travelled with an old lady who I thought was her aunt / whom I thought to be her aunt. Cestovala se starou dámou, o které jsem myslel, že je její teta. Místo podmětového who se však setkáváme s tvarem whom, např. The people whom I supposed had moved out were still there. Lidé, o kterých jsem předpokládal, že se už vystěhovali, tam ještě byli.

Vztažné which se užívá po neosobním antecedentu, např. Many systems which seem to be extremely different at first sight are in fact rather similar, at least for some purposes. (Moray 40–41) Mnoho systémů, které se zdají na první pohled krajně odlišné, jsou ve skutečnosti dost podobné, alespoň pro některé účely.
Rozdíl mezi vztažným which a that je do značné míry stylistický. Which je častější v jazyce psaném než mluveném, zatímco that je více zastoupeno v jazyce mluveném, avšak ani v mluveném jazyce se výskyt which neomezuje jen na případy, kdy je obligatorní, tj. stejně jako whom po předložce, např. At present numerous children are in jobs for which training simply is not necessary. (Carter 189) V současné době má mnoho dětí zaměstnání, pro které školení prostě není třeba. Which se vyskytuje s postpozicí předložky, jako přímý předmět, ve funkci podmětu aj., např. It's a case which we haven't yet met with. Je to případ, s kterým jsme se ještě nesetkali. Accept my apologies for the inconvenience which I have caused you. Přijměte mé omluvy za nesnáze, které jsem vám způsobil. He motioned me to a leather arm-chair which faced the window. Pokynul mi ke koženému křeslu, které bylo obráceno k oknu. Ve všech těchto případech je možné též that a kromě posledního příkladu, v němž je relativum podmětem, též juxtapozice.

Poznámka: V knižním jazyce se setkáváme s pozůstatky staršího úzu, v němž se předložka + vztažné which nahrazovala složeným výrazem where + příslušná předložka: whereby, whereof, whereat apod., např. The section on derivation lists various processes whereby new words are formed from existing words or roots. Oddíl o derivaci uvádí různé procesy, jimiž se tvoří nová slova od existujících slov nebo kořenů. He pushed forward a fat leather volume wherein the arrivals were registered. Přisunul (mi) tlustý kožený svazek, do něhož se zapisovali noví hosté.

Zájmenu which se dává přednost, je-li vztažná věta od svého antecedentu oddělena, např. This is a present from a friend which I greatly value. Tohle je dárek od jednoho přítele, kterého si velmi cením. Srovnej dvojznačnost vztažné věty v češtině, kde se relativum může vztahovat nejen k substantivu dárek, ale i přítel. Stejná dvojznačnost je ovšem i v angličtině, jsou-li obě substantiva stejné sémantické třídy a v stejném čísle, srov. that story with the ghost episode which you found so puerile (ta povídka s duchařskou epizodou, která ti připadala tak slaboduchá), kde antecedent relativa může být jak story / povídka, tak episode / epizoda.

Poznámka 1: Je-li antecedentem koordinovaná osoba a neosoba, je nejspíše nasnadě relativum that, avšak volba bývá často ovlivněna posledním členem koordinace.

Poznámka 2: Při koordinaci dvou vztažných vět je elipsa druhého relativa možná, mají-li obě vztažné věty stejný antecedent a obě relativa stejnou syntaktickou funkci, např. A thing that / which puzzled me and also caused me some anxiety... Věc, která mě mátla a také mi působila trochu starosti... Mají-li relativa různou syntaktickou funkci, musí být obě vyjádřena, srov. A plan which / that I have often tried and which / that has never failed me... Plán, který jsem často zkusil a který mě nikdy nezklamal... Nikoliv *A plan which I have often tried and has never failed me.

(d) Postpozice předložky ve vztažných větách
Postpozice předložky je ve vztažných větách restriktivních obligatorní, je-li vztažná věta juxtaponována nebo je-li uvedena relativem that. V případě who a which je fakultativní. Pokud lze předložku postponovat, existují tedy čtyři formy vyjádření vztažné věty, které se mezi sebou liší pouze stylisticky. Vazba s předložkou před relativem je příznačná pro formální projevy a jazyk psaný, juxtapozice pro jazyk hovorový, přičemž stylistická hodnota forem s relativem a postponovanou předložkou je více (v případě that) či méně (v případě who[m] a which) neutrální. Srov. Is he a man for whom you can vouch? Is he a man whom you can vouch for? Is he a man that you can vouch for? Is he a man you can vouch for? Je to člověk, za kterého se můžete zaručit? The disease from which he suffers / which he suffers from / that he suffers from / he suffers from is incurable. Choroba, kterou trpí, je nevyléčitelná.
Předložku však nelze ve vztažné větě postponovat za všech okolností. Možnost postpozice předložky závisí jednak na předložce samotné, jednak na těsnosti jejího vztahu ke slovesu. Nepostponují se předložky souslovné, četné víceslabičné i některé jednoslabičné, např. in consequence of v důsledku čeho, on account of kvůli čemu, outside vně, except vyjma, during během, up nahoru, down dolů aj., např. The period during which these changes occurred was very long. Období, během kterého docházelo k těmto změnám, bylo velmi dlouhé. (Nikoliv *the period these changes occurred during.) Úlohu rovněž hraje význam, v němž je předložky užito. Postpozice bývá v konkrétním, základním významu, avšak řidčeji ve významu přeneseném, srov. the tree that we were standing under strom, pod kterým jsme stáli, ale the name under which he lived jméno, pod kterým žil.
Postpozice je běžná v případech předložkové rekce, např. a thing (that) he is fond of / he longs for / he always talks about / he is looking for / he can't get rid of / he believes in / he is sure of / he never objects to apod. věc, kterou má rád / po které touží / o které vždy mluví / kterou hledá / které se nemůže zbavit / ve kterou věří / kterou si je jist / proti které nikdy nic nenamítá atd.
Ve vztažných větách obsahujících sloveso s adverbiální částicí je postpozice adverbiální částice obligatorní (viz 8.51.1). Jelikož adverbiální částice a předložky mají většinou stejnou formu, struktura vztažných vět s adverbiální částicí přispívá i k postpozici předložek ve větách vztažných.

Poznámka: V případě up je v předložkové funkci možné jen postavení před relativem, takže je zřetelně odlišeno up jako předložka od up ve funkci adverbiální částice, srov.: the hill up which we walked (předložka) kopec, na který jsme stoupali – the word (that) I looked up in the dictionary (adverbiální částice) slovo, na které jsem se podíval do slovníku.

(e) Ve vztažných větách, v nichž je relativum podmětem a predikace obsahuje be s jmenným tvarem slovesným nebo předložkovou vazbou, lze relativum a be, pokud to dovolují časové vztahy, vynechat. Např. Who is the man (who is) waving to us? Kdo je ten člověk, který na nás mává / mávající na nás? The results (that have been) obtained so far are not conclusive. Výsledky, které byly dosud obdrženy / Dosud obdržené výsledky nejsou jednoznačné. Whose are the keys (that are) on the desk? Čí jsou ty klíče (které jsou) na stole?
Se vztažnou větou často alternuje též infinitiv, který se od participiálních a předložkových vazeb liší tím, že odpovídající vztažná věta většinou vyjadřuje modalitu možnostní nebo nutnostní, srov. a point to be emphasized (a point that should be emphasized) bod, který je třeba zdůraznit, an outcome to be expected (an outcome that can be expected) výsledek, který lze očekávat (viz 15.17.4, 5).
Má-li vztažná věta generický antecedent, lze ji převést na větu podmínkovou, srov. No child who has been removed from human society will learn to speak. Žádné dítě, které bylo zbaveno lidské společnosti, se nenaučí mluvit. – If a child has been removed from human society, he will not learn to speak. Bylo-li dítě zbaveno lidské společnosti, nenaučí se mluvit.
Je-li antecedent vztažné věty determinován generickým neurčitým členem, kvantifikátory any, every, all, no nebo modifikován číslovkami the first, the last, superlativem, popř. the only, platí ve vztažné větě stejná pravidla výskytu some / any jako v otázce a ve větě podmínkové (viz 4.72.11, 21), srov. Anyone who has ever tried it will bear me out. Každý, kdo to někdy zkusil, mi to potvrdí. You are the only one that has any influence over him. Jste jediný, kdo má na něho nějaký vliv.

Poznámka 1: Infinitivní vazby ve větách they don't want to lose him (nechtějí ho ztratit) a they don't want him to lose (nechtějí, aby prohrál) mají ve vztažné větě stejnou formu: He is a man (whom) they don't want to lose (1) Je to člověk, kterého nechtějí ztratit; (2) Je to člověk, který nechtějí, aby prohrál.

Poznámka 2: Pokud je v řídící větě kondicionál, v angličtině vztažné věty kondicionál již neobsahují. Proti českému kondicionálu zde bývá indikativ, srov. He would be a brave man who dared do a thing like that. Byl by to statečný člověk, kdo by se odvážil udělat něco takového. The man who performed that service would deserve well of his country. Ten, kdo by tu službu vykonal, by se zasloužil o svou vlast.

(f) K vztažným zájmenům se též řadí as a but. As se užívá po such a the same, např. such books as interest him takové knihy, jaké ho zajímají. Can one learn to use a foreign language with the same ease and fluency as one's first language? (Christophersen 51) Je možno naučit se užívat cizí jazyk stejně nenuceně a plynně jako mateřštinu?
Na rozdíl od who, which a that, které mají stejného referenta jako jejich antecedent, tj. označují identickou osobu nebo předmět, as po antecedentu se such neoznačuje totožnou jednotlivinu, nýbrž pouze stejný pojem (třídu), srov. I like the books that Peter writes. Líbí se mi knihy, které píše Petr. – I like such books as Peter writes. Líbí se mi takové knihy, jaké píše Petr. V případě as po the same se totožnost může týkat jednotlivého předmětu, např. Bill sat at the same table as Fred Bill seděl u téhož stolu jako Fred, nebo třídy předmětů (jako po such), např. Bill was wearing the same jacket as Fred Bill měl na sobě stejné sako jako Fred.
But v sobě inkluduje zápor „který ne...“ a užívá se jen po záporných výrazech, např. There are few of us but regard him as their model. Je mezi námi málo těch, kteří ho nepovažují za svůj vzor.
(g) Po některých antecedentech místních a časových (place, country, town apod.; time, period, day apod.) se vyskytují ve funkci relativa též adverbia where a when, např. The place where he lives is a well-known holiday resort. Místo, kde žije, je známé rekreační středisko. I look forward to the time when we shall be together. Těším se na dobu, kdy budeme spolu.
Z ostatních adverbií se ve funkci relativa vyskytuje jen why, a to pouze po reason, např. The reason why he so suddenly changed his mind is obvious. Důvod, proč si to tak najednou rozmyslel, je zřejmý.
Na rozdíl od češtiny, která užívá vedle důvod, proč také způsob, jak, se v angličtině how jako relativa neužívá, srov. Nelíbí se mi způsob, jak jedná se svými podřízenými. I don't like the way he treats his subordinates. Nikoliv *I don't like the way how he treats his subordinates.
Obecné místní a temporální antecedenty se často vynechávají. Ze vztažné věty se pak stane věta příslovečná (viz 16.23.1, 2) nebo vztažná substantivní (viz 16.22.1), např. This is (the place) where it happened. Tady je to místo, kde se to stalo. We often met (at the time) when we both sang in the choir. Často jsme se stýkali (v době, kdy), když jsme oba zpívali ve sboru.
Vedle adverbiálních relativ se užívá též which a that: the shop at which she works / the shop (which / that) she works at / the shop where she works obchod, v kterém / kde pracuje, the year in which I graduated rok, ve kterém jsem promoval.
Zvláštností juxtaponovaných vztažných vět po temporálních antecedentech je vynechávání předložky, srov. I clearly remember the day on which he arrived – I clearly remember the day he arrived (on). Jasně se pamatuji na den, kdy přijel. We talked about the time we were at school together (at / during which we were...). Mluvili jsme o době, kdy jsme spolu chodili do školy. Z těchto vazeb vznikají sekundární časové spojky, srov. The moment he entered the room all talk stopped. Jakmile / v okamžiku, kdy vstoupil do místnosti, všechen hovor ustal. By the time he reaches the school-leaving age a child rarely has a clear idea of his future job. V době, kdy dítě dokončí povinnou školní docházku, má zřídka jasnou představu o svém budoucím zaměstnání (viz 16.23.2).
Po reason, way a manner je vynechávání předložky při juxtapozici vztažné věty obligatorní, srov. The reason I am so late is my forgetfulness (the reason for which I am...). Důvod, proč přicházím tak pozdě, je moje zapomnětlivost. The way (the manner) he flatters everyone is insufferable (the way / manner in which he flatters...). Způsob, jak(ým) každému lichotí, je nesnesitelný.
Ojediněle se setkáme s vynecháním předložky ve vztažné větě i po antecedentu místním, např. In the posture he lay (in the posture in which he lay) it was difficult to identify him. V poloze, v které ležel, ho bylo těžké identifikovat.
(h) Úzký vztah k vztažným větám má vytýkací konstrukce it is / was... that, např. It's justice that I want. Chci (jen) spravedlnost. It was Tom who objected. To Tom měl námitky. It was to Jane (that) I handed the tray. Byla to Jana, komu jsem podal podnos. It was Jane (that) I handed the tray to (viz 14.36.2).
Se vztažnými větami má vytýkací konstrukce společné prostředky uvozující větnou část za vytčeným výrazem: juxtapozici, that, who a which, kterých se užívá do značné míry stejně jako ve vztažných větách. Rozdíly spočívají v tom, že z forem na wh- se užívá prakticky jen who (v podmětové funkci po osobním antecedentu). Tvary whom a which jsou velmi řídké a po předložce se neinterpretují jako vytýkací konstrukce, nýbrž jako normální vztažná věta, srov. It's the typist about whom he complains. To je ta korespondentka, na kterou si stěžuje (it zde odkazuje na určitého referenta). – It's the typist (that) he complains about, not the secretary. Stěžuje si na korespondentku, ne na sekretářku (it zde anticipuje vytčený člen).
Z uvedených příkladů vyplývá i další rozdíl. Ačkoliv jde o určení restriktivní, může být vytčený výraz vlastní jméno (osobní nebo zeměpisné), které antecedentem restriktivní vztažné věty být nemůže. Od antecedentu vztažné věty se vytčený výraz dále liší tím, že to může být adverbiální určení (i bez substantivní složky), srov. Is it at half past nine (that) we are to meet? To se máme sejít v půl desáté? V češtině je v těchto případech někdy možno užít že, což ukazuje na neurčitý charakter konektiva, které kolísá mezi relativem a spojkou, srov. It was for your sake (that) I told a lie. Bylo to kvůli tobě, že jsem lhal.
Konečně se tato konstrukce od vztažných vět liší tím, že se v ní v hovorové angličtině vyskytuje juxtapozice i v případě, že jde o podmět, např. It was your wife told me that. Řekla mi to vaše žena.
Rozdíl mezi vytýkací konstrukcí a vztažnou větou se nejlépe ozřejmí na příkladech, které lze interpretovat obojím způsobem, např. It's the country that suits me best. (1) Nejlépe mi vyhovuje venkov (vytýkací konstrukce s hlavním přízvukem na country [réma]); (2) To je země, která mi vyhovuje nejlépe (vztažná věta s intonačním centrem a rematickou částí na konci). Podobně It's the envelope (that) he wants. (1) Chce obálku (vytýkací konstrukce v kontextu jako It's the envelope [that] he wants, not the letter. Chce [tu] obálku, ne [ten] dopis.). (2) To je ta obálka, kterou chce (vztažná věta). Místo it lze užít this, that, popř. substantiva s demonstrativem: this (envelope) is the envelope that...