8.44.3 Must

Distribuce v registrech

Z hlediska distribuce se v odborných textech dává přednost spíše dispozičnímu (deontic) významu, zatímco v konverzaci převažuje jistotní význam must, např. Your feet must feel wet now. Určitě teď máš mokré nohy. nebo It must have fallen out trying to fly. Určitě vypadlo, když se pokoušelo létat. Důvodem pro méně časté použití dispozičního významu (nutnost) v mluveném jazyce je tendence k využívání jemnějších autoritativních prostředků. V beletrii a žurnalistice se často pojí s minulým infinitivem (odkaz na minulost), např. So the wind must have blown it here. Takže to sem musel vítr přivát. V odborných textech se nezřídka vyskytuje se slovesem v pasivním tvaru (mluvčí se tak vyhne nutnosti explicitního vyjádření původce děje). V konverzaci se ve spojení s minulým infinitivem využívá zejména pro vyjádření logické nutnosti (jistotní modalita), např. There must have been about four hundred at the most. Muselo jich tam být nanejvýš čtyři sta. (Biber et al., 1999: 495-500)

Vývojové tendence
Frekvence používání must v posledních pěti dekádách klesla. Tento pokles se dává do souvislosti s rostoucím užíváním sloves have to, have got to a gotta. Významový rozsah must se v neformální mluvě zúžil. V mluveném projevu se nyní využívá především jen ve své jistotní funkci, zatímco have to se stalo nejčastějším výrazem vyjadřujícím povinnost a nutnost. (Mair, 2006: 103-105) Deontická funkce must (zejména ve spojení s podmětem v první nebo druhé osobě) je dále nahrazována například modálním slovesem should nebo plnovýznamovým slovesem need to, v mluveném projevu pak výrazy have to, need to a (have) got to. Tento jev se připisuje tendenci mluvčích volit mírnější výrazy pro vyjádření povinnosti. Must však i nadále zůstává jediným běžným prostředkem pro vyjádření epistemické nutnosti. (Leech, 2010: 87-89)