Článek se vrací k tématu komolení jako slovotvomému prostředku, kterým se autor zabýval před deseti lety. Vede k tomu několik důvodů: změna v označování tohoto jevu v oxfordských slovnících, které jsou hlavním zdrojem dat, možnost konfrontovat závěry původního článku na konferenci o tvoření slov (mj. s L. Baurem, autorem monografie, v níž bylo komolení takto prezentováno) a časový odstup. Na rozdíl od odmítavého postoje v původním článku, je nyní komolení chápáno jako okrajový způsob (nemorfologického tvoření slov, které nemění slovní druh) za předpokladu, že jsou z něho vyloučeny slovní výpůjčky, že jde o záměrnou změnu formy za určitým cílem (jazyková inovace spojená se stylistickým posunem, změnou konotace, hodnotícího aspektu, eufemizačním rysem atd.) a že je vymezeno negativně vzhledem k ostatním způsobům tvoření (tj. zahrnuje všechny jiné změny formy, než je „clipping“, „blending“ atd.).