Minulost, přítomnost a budoucnost česko-anglických slovníků

Závěrem je třeba přes zmíněné připomínky znovu zdůraznit, že Fronkův Velký česko-anglický slovník si zaslouží uznání za svou nespornou přínosnost a zároveň i obdiv patřící nesmírnému úsilí a obětavosti, které jeho vytvoření vyžadovalo. Je více než jisté, že se jim uzavírá jedna éra lexikografie (a to nejen česko-anglické): éra osamělých slovníkářů pracujících na svém slovníku víceméně ve volném čase, slovníkářů, kteří se musejí spoléhat pouze na zastaralé slovníky předchůdců, vlastní zkušenost, excerpce a intuici či na informace od náhodných informantů, éra slovníkářů, kteří neměli k dispozici moderní komputery a software a hlavně elektronické databáze v obou jazycích, ať už jednojazyčné (British National Corpus, The Bank of English atd. nebo Česky národní korpus Syn2000), nebo dvojjazyčné korpusy (paralelní nebo srovnatelné korpusy). Pryč je také éra politických a komunikačních bariér, vedoucích k tragické jazykové izolaci (v níž musel pracovat například I. Poldauf). Naopak otevřenost, neustálá sociokulturní, obchodní a technická konfrontace a prorůstaní jazykových komunit, snadný přenos informací díky elektronickému propojení by napříště měly vést k tomu, že dvojjazyčné slovníky budou výsledkem práce rodilých mluvčích obou jazyků v obou jazykových prostředích. Bude zajímavé a poučné porovnat jednou Fronkův klasicky vytvořený slovník se slovníky vzniklými na základě jazykových korpusů. Porovnat, v čem se liší výběr lemmat, jejich významů (a pořadí) v heslaři, porovnat ekvivalenty a jejich sémantický, gramatický a kolokační popis. Do té doby bude Velký česko-anglicky slovník užitečným pomocníkem a autorovi lze k němu upřímně blahopřát.